I.
Často si teď pokládám za otázku,kolik času asi tak lídé přemýšlí o sebevraždě. Já o tom přemýšlím hodně často,kolikrát v tom ani není nějáký hlubší důvod,jen by mě zajímalo jaké to je. Cítí se prý bezmocně,ale zároveň klidně. Cítíte prý i zlváštní radost,asi podobnou té při které pláčete ale zároveň se usmíváte. Napadlo mě to,když jsem dnes seděla o matematiku vedle své kamarádky,která mi vyprávěla vtip. Chtělo se mi smát,ale zároveň plakat z toho,kde jsem se právě v tu chvíli nacházela. Neudělala jsem nic,seděla jsem a přikyvovala v zájmu o to,co mi právě teď vypráví. Dnešek byl celkově...
číst dál