Období: únor 2016

IV.
Víte,někdy k tomu aby nám někdo ublížil ani nepotřebuje zbraň,nůž nebo cokoliv jiného. Někdy stačí i obyčejná slova. Dnes jsem byla s M. On nedokáže milovat. Je naprosto bezcitný,ale to je to,co mě na něm tolik přitahuje. Připadám si,jako kdybych měla v hrudi silné lano,které je k němu připoutané. Čím dál je ode mně,tím víc mě to bolí. Jako kdybych měla něčím spoutanou hruď a nemohla se nikdy pořádně nadechnout. Je to hrozná bolest. Vždy mě zajímalo,jestli se lidé doopravdy dokážou z téhle bolesti někdy vyléčit a přetrhnout ten provaz,nebo jestli si na tu bolest jednoduše zvyknout. Člov... číst dál

I.
Často si teď pokládám za otázku,kolik času asi tak lídé přemýšlí o sebevraždě. Já o tom přemýšlím hodně často,kolikrát v tom ani není nějáký hlubší důvod,jen by mě zajímalo jaké to je. Cítí se prý bezmocně,ale zároveň klidně. Cítíte prý i zlváštní radost,asi podobnou té při které pláčete ale zároveň se usmíváte. Napadlo mě to,když jsem dnes seděla o matematiku vedle své kamarádky,která mi vyprávěla vtip. Chtělo se mi smát,ale zároveň plakat z toho,kde jsem se právě v tu chvíli nacházela. Neudělala jsem nic,seděla jsem a přikyvovala v zájmu o to,co mi právě teď vypráví. Dnešek byl celkově... číst dál

Kapitola II. číst dál

I.
 Poslední dobou se ztrácím sama sobě a nevím jak tomu zabránit. Ztrácím chuť k jídlu,chuť celkově ke všemu. Jediné co bych teď chtěla doopradvy dělat je ležet v posteli s M. a poslouchat jak klidně dýchá,když usíná. Poslouchat,jak mu bije srdce. Cítit se v bezpečí v jeho objetí a nic nemuset dělat,nikam nemuset pospíchat. Nechci se starat o čas,čas a peníze tu budou pořád,ale my ne. Bojím se toho,že si až v pozdním věku uvědomím,jak moc jsem právě v téhle mé wasted youth době ztratila. Snažím se být odlišná,ale právě to,jak se snažím být odlišná mě dovádí k závěru,jak moc jsem stejná jak... číst dál